Klimatická změna a my
Co je klimatická změna? Jak působí na lidstvo a na přírodu? Proč vypouštíme skleníkové plyny? A co s tím může kdokoliv dělat, od dítěte po ředitele firmy?
Na tyto otázky populárně naučnou formou odpovídá tato výstava, která je současně ukázkou z připravované obrázkové knihy manželů Zamouřilových o změně klimatu.
Vznik civilizace
Vznik civilizace, tedy doba, kdy lidé objevili zemědělství a začali se usazovat do vesnic, se odhaduje zhruba do roku 10 000 před naším letopočtem.
Není náhoda, proč se tak stalo právě v této době. Po dlouhou dobu předtím totiž na celé planetě probíhala doba ledová, při které ve většině světa nebyly pro zemědělství vhodné podmínky. Velké oblasti byly pokryty ledovcem nebo měly zmrzlou půdu, v tropických oblastech Afriky zase bylo velké sucho. Lidé tak byli odkázáni na lov zvěře a sběr divoce rostoucích rostlin.
Teprve když skončila doba ledová, se světové klima stabilizovalo do podoby, v jaké ho přibližně známe dnes, a vznikly vhodné podmínky pro zemědělství. Díky tomu se pak lidé mohli usadit a civilizace se začala rozvíjet překotným tempem.
Průmyslová revoluce
Až do 18. století, tedy doby zhruba před 250 lety, lidé vše vyráběli ručně. Kováři ručně kovali výrobky ze železa, tkalci ručně tkali látky na oblečení, zemědělci obdělávali svá pole motykami nebo za pomoci hospodářských zvířat.
Pak byl ale objeven jeden z revolučních vynálezů: parní stroj. Tento vynález umožnil lidem využívat teplo ze spalování dřeva či uhlí a přeměňovat ho na pohyb. Lidstvo pak začalo používat tento “automatický” pohyb, pro který nebylo potřeba lidské síly, k mnoha účelům. Nejprve k čerpání vody, poté k pohonu průmyslových strojů, až k pohonu vlaků a později automobilů.
Pro využití všech těchto možností bylo nutné sehnat mnoho materiálu ke spálení. Nejprve se v těchto strojích spalovalo dřevo, avšak poté lidé přišli na to, že by si takto rychle vyplýtvali všechny lesy a že mnohem větší účinnost má spalování uhlí, zemního plynu, či ropy, které se souhrnně nazývají fosilní paliva. Tato paliva se ke spalování využívají dodnes, a právě využívání těchto zdrojů energie umožnilo lidstvu rychle se rozvinout do moderní civilizace.
Co jsou fosilní paliva a jak vznikají?
Fosilní paliva mají různé podoby, ale všechny mají stejný základ: uhlík. Uhlík je prvek, který je jedním ze základních stavebních kamenů živých organismů, a právě z prehistorických živých organismů fosilní paliva vznikly.
Aby mohla fosilní paliva vzniknout, bylo nejprve nutné, aby se na jednom místě shromáždilo velké množství mrtvých organismů, ať už planktonu (v moři) či rostlin (na souši). Tyto zbytky živých organismů se pak postupem milionů let zasypaly vrstvami půdy a kamene. V okamžiku, kdy se tento organický materiál dostal do dostatečné hloubky, začal na něj působit vysoký tlak a teploty, které se v hloubce pod zemským povrchem nacházejí. Působením těchto vlivů po miliony let se pak postupně vytvořila fosilní paliva – z mořského planktonu vznikla ropa a zemní plyn, z rostlin na souši vzniklo uhlí.
Protože jsou fosilní paliva organického původu, obsahují velké množství uhlíku (uhlík chemický prvek se označuje C). Když potom tyto fosilní paliva vytěžíme a spálíme, tento uhlík se spojí s kyslíkem ve vzduchu (O2) a je vypuštěn do ovzduší jako oxid uhličitý (CO2).
Co je skleníkový efekt?
Plyny, které pohlcují teplo a znovu jej vyzařují do všech směrů, se nazývají skleníkové plyny. Patří mezi ně například vodní pára, oxid uhličitý, nebo metan. Tyto plyny jsou součástí zemské atmosféry a jsou pro nás důležité proto, že ze Země do vesmíru přirozeně uniká teplo. Když toto teplo ale po cestě pryč od povrchu Země narazí na molekulu skleníkového plynu, je částečně odraženo zpět k Zemi. Čím je tedy v naší atmosféře více skleníkových plynů, tím více tepla se odrazí od atmosféry zpět, a tím teplejší se potom Země stává. Tento jev se nazývá skleníkový efekt.
Přirozený skleníkový efekt je důležitý pro existenci života na Zemi. Bez skleníkových plynů v atmosféře by byla průměrná teplota na Zemi pod bodem mrazu (zhruba -18 °C) a celá Země by byla pokrytá sněhem a ledem. Díky přirozeně se vyskytujícím skleníkovým plynům však máme klima umožňující život na souši, s průměrnou teplotou na Zemi okolo 14 °C.
Problém však nastává, když se množství skleníkových plynů v atmosféře rychle zvýší. Při spalování fosilních paliv je vypouštěn do ovzduší oxidu uhličitý (CO2), což je skleníkový plyn. Od začátku průmyslové revoluce již lidstvo spálilo tolik fosilních paliv, že se množství CO2 v atmosféře zvýšilo o polovinu. Kvůli tomu nyní teplota na naší planetě roste.
Co je změna klimatu?
V různých oblastech světa je různé počasí, které je pro dané místo běžné. Někde je častěji teplo, někde často prší, jinde je třeba zase často větrno. Souhrnu všech těchto podmínek v dané oblasti se říká podnebí, nebo také klima. Jinak řečeno, počasí určuje, co si vezmeme na sebe, když jdeme ven, podnebí či klima určuje, co máme v šatníku.
Klima v různých oblastech světa se přirozeně pravidelně mění. Nejvíce znatelné je střídání doby ledové a meziledové, které probíhá zhruba každých 100 000 let. Nyní žijeme již 10 000 let v době meziledové. Důležité však je, že tyto přirozené změny probíhají velmi pomalu. Přirozené oteplení planety o jeden stupeň Celsia trvá tisíce let, a člověk by tak neměl šanci tyto změny ve svém životě zpozorovat.
V současnosti však planetu skleníkovými plyny ohříváme mnohem rychleji, než jak se kdy ohřívala v minulosti. Během posledních 100 let jsme ji již ohřáli o více než jeden stupeň Celsia a toto ohřívání neustále zrychluje. Zvyšování teploty pak způsobuje změny v zemské atmosféře a mění se mořské i vzdušné proudy, které ovlivňují počasí. Tak se ve všech oblastech světa znatelně mění klima.
Jak změna klimatu škodí přírodě (1): Stěhování druhů
Rostlinám i živočichům se v historii dařilo přizpůsobovat se pozvolným změnám klimatu, které na Zemi pravidelně probíhaly. S tím, jak se v každé oblasti měnilo klima, se zvířata i rostliny postupně stěhovaly do jiných oblastí, které pro ně byly vhodnější, a tak se jim podařilo přežít. Současná změna klimatu však probíhá mnohokrát rychleji, než jak probíhaly změny klimatu v minulosti. Kvůli zásahům lidstva je nyní navíc k dispozici mnohem méně přírodních oblastí, kam se druhy mohou přestěhovat. Mnoho druhů tak v současnosti vlivem změny klimatu strádá a některým hrozí vyhynutí.
Jak změna klimatu škodí přírodě (2): Bělení korálových útesů
Nejrychlejší zkázou v současnosti procházejí korálové útesy, které jsou velmi citlivé na teplotu vody. Moře se nyní oteplilo tak rychle, že velká část korálových útesů po celém světě bělá a poté odumírá. To potom zasahuje i všechny další rostliny a živočichy, pro které jsou korálové útesy domovem. Místa kdysi plná života se tak mění na podmořskou poušť.
Jak změna klimatu škodí přírodě (3): Tání ledovců
Asi nejznámějším projevem změny klimatu mezi veřejností je tání ledovců. Lední medvědi ale nejsou jediní tvorové zasažení jejich táním. Na mořských ledovcích je závislých mnoho druhů ptáků, tuleňů a mrožů, i mořských živočichů. Tání mořských ledovců navíc zpomaluje mořské proudy, které okysličují mořské hlubiny a ovlivňují podnebí v přímořských oblastech. Po roztátí horských ledovců také zanikne mnoho unikátních horských ekosystémů, na kterých jsou závislé některé ohrožené druhy rostlin a zvířat.
Jak změna klimatu škodí lidem (1): Zvyšování hladiny moře
Působením vyšších teplot a táním ledovců se zvyšuje hladina moře, což ještě v tomto století zasáhne stovky milionů lidí žijících v pobřežních oblastech. Ti se pak budou muset přestěhovat jinam. Samotné zvýšení hladiny není tak dramatické, problém je, že se mořská hladina výrazně zvyšuje při bouřích. Bouřlivé moře pak překoná pobřežní bariéry a dokáže zničit celá města. Očekává se, že některé nízko položené státy jako Tuvalu nebo Marshallovy ostrovy budou do konce století zcela zničeny a přestanou existovat.
Jak změna klimatu škodí lidem (2): Přírodní katastrofy
Kvůli vyšší teplotě vzduchu nyní naše atmosféra obsahuje více energie. Ničivé vichřice a bouře jsou tak čím dál častější a intenzivnější. U nás v Česku se mění rozložení srážek tak, že budou čím dál častěji silné přívalové deště, které budou prokládány delšími periodami sucha. To bude způsobovat velké škody jak v přírodě, tak i v zemědělství a na lidských obydlích. Sucho spojené s vyššími teplotními extrémy pak bude nahrávat lesním požárům, které u nás dosud byly velmi vzácné. S postupující změnou klimatu se však začnou pravidelně odehrávat i u nás.
Jak změna klimatu škodí lidem (3): Ohrožené zemědělství
Zemědělství v každé oblasti se vyvinulo tak, aby bylo přizpůsobené místnímu klimatu. Když se náhle klima změní, plodinám tradičně pěstovaným v daném regionu se přestane dařit. Jak to vypadá v praxi můžeme vidět v našich lesích, kde se kvůli změně klimatu přestalo dařit smrku. Ohrožené jsou však i plodiny, které jíme, jako jsou obilniny, kukuřice nebo brambory. V každém regionu bude potřeba změnit stovky let zavedené zemědělské postupy a přizpůsobit se měnícímu se klimatu. V regionech, kde to místní zemědělci nedokáží, hrozí hlad.
Jak může lidstvo přestat měnit klima?
Pro zastavení změny klimatu je nutné, abychom přestali přidávat skleníkové plyny do naší atmosféry. Většina skleníkových plynů, ale i všeobecného znečištění vzduchu vzniká spalováním fosilních paliv, takže tím, že je přestaneme spalovat, vyřešíme dva problémy najednou: přestaneme ohřívat planetu a vyčistíme naše ovzduší. Zbavit se spalování fosilních paliv ale bude velmi složité, protože se používají skoro ve všem, co lidi dělají.
Nejvíce fosilních paliv se spálí při výrobě elektřiny. V budoucnu tedy budeme muset využívat pouze takové elektrárny, které fosilní paliva nespalují. Stejně tak všechny druhy vozidel budou muset mít pohony, které fosilní paliva nepotřebují. Budou se muset změnit výrobní procesy v průmyslu, způsoby vytápění budov i způsoby zpracování odpadu. Změna prostoupí prakticky všechny oblasti lidského počínání.
Tento přechod k takzvané klimatické neutralitě bude jednou z největších transformací, jakou lidstvo kdy prošlo. V současnosti tato transformace již začala a pokud chceme předejít nejhorším dopadům změny klimatu, měla by být dokončena během 30 let (do roku 2050).
Co může dělat každý z nás?
Pro ukončení spalování fosilních paliv ve všech oblastech je nutné přijmout mnoho systémových opatření zejména na vládní a mezinárodní úrovni. I my jednotlivci však můžeme přispět k tomu, aby tento proces proběhl rychleji. Jak na to?
Vzdělávat se
Aby mohl člověk pomoci vyřešit problém, je nejprve nutné, aby problému rozuměl. Zjistěte si jaká opatření mohou být přijata proti změně klimatu, jaké jsou jejich výhody a nevýhody, co všechno máme na výběr. Je také dobré vědět jaké budou dopady změny klimatu u nás v Česku a jak se jim můžeme přizpůsobit.
Být aktivní občan
Politika není jenom o volbách. Každý jednotlivec může mít vliv na rozhodování svého místního zastupitelstva i politiků na státní úrovni. Můžete chodit za místními politiky a ptát se jich, jaká řešení navrhují a jaké kroky podnikají. Můžete vystupovat na jednání místního zastupitelstva s otázkami. Můžete se jako spolky vyjadřovat k politickým návrhům a prosazovat změny.
Volit peněženkou
Firmy vyrábějí takové produkty, po kterých je poptávka. Čím více lidí bude nakupovat uvědoměle a dávat přednost produktům s nízkou ekologickou stopou i přes vyšší cenu, tím více se těchto produktů bude vyrábět. Když přestane být poptávka po produktech s uhlíkovou stopou, firmy je přestanou vyrábět.
Neplýtvat
Všechno, co si pořídíte, nějakým způsobem v procesu svojí výroby zasáhlo do životního prostředí. Proto je důležité si pořizovat jenom takové věci, které skutečně využijete. Staré věci je pak lepší opravit a prodloužit jim tak jejich životnost, než se jich zbavit.
Volit u voleb
Úplně nejjednodušší věc, kterou může každý z nás udělat, je jít k volbám a zvolit si takové zástupce, kterým změna klimatu není lhostejná a kteří navrhují účinná opatření k zastavení vypouštění skleníkových plynů.
O autorech
Alexandra Zamouřilová je studentkou posledního ročníku magisterského oboru Mediální ilustrace na fakultě Ladislava Sutnara ZČU. Živí se jako grafická designérka zaměřená na brandový design a učí na střední umělecké škole, v rámci volnější tvorby se pak věnuje knižní a digitální ilustraci.
Jakub Zamouřil je členem iniciativy Fakta o klimatu, kde připravuje analýzy a podklady pro infografiky o změně klimatu a energetice. Mimo to také píše populárně naučné články pro magazín Czechsight. Profesně se zabývá vývojem vesmírných zařízení pro Evropskou kosmickou agenturu.
Manželé Zamouřilovi společně založili spolek Česko za klima, jehož hlavním cílem je osvěta o změně klimatu skrz hudební a vizuální umění. Spojením inženýrství a výtvarna pak manželé zachycují komplexitu problému změny klimatu a srozumitelnou formou o něm předávají informace.
Výstava i připravovaná obrázková kniha jsou pod záštitou FDU Ladislava Sutnara ZČU, odborné vedení MgA. Ing. Václav Šlajch. a akad. mal. Renáta Fučíková.
